Jaroslav Foglar a jeho stopa v české literatuře
Několik slov o Stínadlech v díle pana Foglara a o tom, jak a čím autor působí na podvědomí čtenářů.
Jaroslav Foglar na táboře roku 1945
Veškerý mnohaletý boom okolo Foglarova díla neustále dokazuje, jak významným autorem Jaroslav Foglar byl a jak hluboce rozvlnil vody české literatury. Jeho knihy, jež vedly mládež k čestnosti, upřímnosti, zdravým ideálům, sportu, otužilosti a pevným morálním zásadám, zasáhly přímo několik generací a to i přesto, že vydávání jeho knih přerušovala dlouhá období, kdy autor nemohl vůbec vycházet:
1. V období obsazení republiky, kdy představoval pro nacisty koncentraci toho nejlepšího, a proto nejnebezpečnějšího češství. Autor ale stejně po celou dobu okupace dále proti zákazu vedl oddíl a pořádal i zakázané tábory.
2. V padesátých letech byl zakázán celkem 15 let a první kniha vyšla až roku 1965.
3. Poslední zákazy padly od roku 1971 do konce osmdesátých let.
In tribute to Jaroslav Foglar – Jestřáb
O síle Foglarova díla svědčí nejlépe to, že všechny zákazy nedokázaly potlačit čtenářský zájem a ten se znovu rozhořel i po x letech vynuceného mlčení. Nejen to, ale i spousta epigonů ukazuje na enormní oblibu autora, který dosud nebyl a asi ani nebude ve svém oboru překonán.
Jedním z Foglarových nejznámějších motivů jsou Stínadla. Tajemná čtvrť obestřená spoustou otázek. Zkusme si vše nejasné alespoň trochu ozřejmit.
Kde najdeme Foglarova Stínadla?
Foglar nikdy oficiálně nesituoval svá Stínadla do Prahy. Samozřejmě existují i Stínadla jako reálné části jiných měst, ale v Písku, Teplicích nebo Pelhřimově Foglar svou inspiraci pravděpodobně taky nenašel.
Pokud byl Foglar přímo tázán, kde Stínadla leží, neřekl nikdy nic konkrétního. Jeho myšlenky krásného a rovného mládí a s tím spojených dobrodružství dospívajících byly otevřené pro kterékoli město. Foglar si přál umožnit všem dospívajícím v libovolné oblasti republiky prožití podobných skvělých a napínavých zážitků na výpravách za záhadami, jako je kdysi mohly prožívat Rychlé šípy.
Že se Foglarovi jeho úmysl podařil, dosvědčují imaginární „Stínadla“, jež nalezneme v různých částech republiky. Pro pátrací hru „Hledejte Rychlé šípy“ (Od roku 2011) se v centru Kutné Hory objevila kutnohorská „Stínadla“. Wikipedie ukazuje foto motivu tajemné stínaldeské čtvrti na záběru z Nového Města nad Metují. I v nejmenších městečkách se hrají „Stínadla“, jako je tomu například ve Vidnavě. Takže Foglarovo přání se stává realitou a mladí si nacházejí svá „Stínadla“ v nejrůznějších místech naší země.
Inspirace Stínadel v centru Prahy
Pokud se zajímáte o Foglarovu tvorbu hlouběji, určitě jste už narazil na články upozorňující na dílo Gézy Včeličky – Pražské tajemství. Včelička se zde vyznává z lásky k jedné velice chudé pražské čtvrti. Jedná se o pražskou čtvrť Na Františku, kde prožil Včelička své neobyčejně bídné dětství a kde našel svá první přátelství a své lásky.
Na Františku, ulička Řásnovka (do 1926), inspirace Stínadel (foto z knihy Gézy Včeličky – Pražské tajemství)
Včelička bydlel v ulici Stínadla. Jednalo se asi o nejubožejší část Prahy, téměř středověkou spleť uliček, dvorků plných starého harampádí, dílen a zřícenin držených pohromadě snad jen silou vůle. Putyky nejhoršího druhu se střídaly s dílničkami a v uličkách mezi producírujími se opilci a ženami lehčích mravů posedávali zubožení starci a stařeny evidentně zcela bez prostředků. Mezi vším tím hemžením nejzdevastovanějších živlů se vyskytovala i nejhorší spodina neštítící se ani ublížit i dítěti.
Tubera tu měla svou úrodnou půdu a kamarádi umírali Včeličkovi ještě na základní škole. Děti byly bledé a neduživé, byty temné, bez oken, mnohdy to byla jen jediná zatuchlá místnost, kde byl ještě ubytován podnájemník, který celý den podezřele kašlal.
Děti této čtvrti však držely pevně pohromadě a dokázaly si svou potřebu uhájit i surovými bitkami s lépe situovanými sousedy z okolních čtvrtí. Do boje např. s partou od Petrského náměstí nebo s kluky od protějšího břehu řeky, aby si zachránili své nuzné příjmy z prodeje vodní žoužele, šli svorně všichni, chlapci i dívky. O bitkách se vědělo po celé Praze a není divu, že pražká mládež příliš netoužila tuto čvrť navštívit.
Foglar byl o šest let mladší než Včelička. Díky své zvídavé nátuře určitě onu vyhlášenou čtvrť navštívil a vše výše popsané pozoroval. Všechna ta bída včetně strachu z vychrtlých a „zlých“ dětí, které zde potkal a o jejichž surovém boji za svá práva dobře věděl, v něm, klukovi z Vinohrad, musela zanechat hluboké stopy. A tady někde je asi počátek Vontů a jejich městské čtvrti. Je to nejstarší inspirace a asi se k ní přidala i další pozorování z různých měst a částí Prahy, která nakonec vyústila do zrodu knižních Stínadel.
Skutečná bída v Čechách
O jaké bídě Stínadel to tady vlastně mluvíme? Nechme promluvit svědka Gézu Včeličku z jeho knížky Kavárna na hlavní třídě: „ … A tak nyní bydlí v místnosti veliké asi pětkrát čtyři metry patnáct lidí. Nejen novomanželé (mladík Tonda si vzal přestárlou šedesátiletou vysloužilou lehkou ženu, protože měla něco našetřeno – pozn. autora), ale i Tondovi sourozenci a rodiče. Nu s lůžky, s peřinami a se spaním je to zde celkem velmi jednoduché. Většina lidí leží na zemi, poněvadž postelí je tady až příliš málo. A tím i peřin. V zimě tu spí lidé oblečeni. Jejich chatrný oděv je zároveň i ložním prádlem. Patnáct a někdy se známými a toho času nebydlícími i více lidí spí v jedné jediné místnosti dílem ve třech postelích, dílem na podlaze. Těla mají pokousána legiony hmyzu.“
… Jinde se píše o dětech: „Projdeš-li vchodem ohrady, seběhnou se kolem tebe houfy ukoptěných, rozedraných, bosých a vychrtlých dětí. Houfy harantů s velikými nafouklými bříšky, trvale podvyživených tvorů jako nějací kaferští černouškové v nějakém jihoafrickém kraalu. A bez váhání tě zasypou plotňáckou hatlaninou šťavnatých nadávek, ne-li dokonce dobře mířenou salvou kamení …“ Zde se popisuje rok 1934. To jenom jako příklad, co asi mohl Foglar vidět v nejchudší části Prahy o patnáct let dříve, když mu bylo dvanáct let.
Chudí Vontové a sportsmeni z Rychlých šípů
Na základě výše uvedeného, cítíme jasnou hranici sociálních rozdílů mezi chlapci z Rychlých šípů a chlapci ze čtvrti Na Františku, pravděpodobnými vzory knižních Vontů. Sociální nerovnost té doby byla do očí bijící.
Realisticky zobrazuje Rychlé šípy malíř Jiří Grus (na obálce Záhady hlavolamu)
Kdo to byly Rychlé šípy?
Chlapci ze střední třídy v Praze. Z funkčních a průměrně až dobře situovaných rodin. Jejich starostí byla škola, malá pomoc v domácnosti a jinak mohli vyrážet za svými dobrodružtvími. Žili své modré životy a rozvíjeli se jak fyzicky, tak morálně i duševně. Tito snědí opálení sportovci, chodící v kraťasech a imponující zdatnou fyzickou kondicí svému okolí museli ve Stínadlech působit na vychrtlé bledé ubožáky, pokuřující v uzavřených ohradách a užívající slova, která by Rychlé šípy nikdy nevypustili z úst, jako pověstné červené hadry na býka.
Navíc se místní bili o bídné výdělky s podobně chudými sousedy, aby měli alespoň na maličkosti, které byly pro bohatší naprostou samozřejmostí. Proto vždy ta snaha kluků z oddílu o nenápadný vstup do Stínadel a žluté špendlíky v klopách, aby členové oddílu na své misi co nejvíce splynuli s okolím.
„Zde máte,“ pravil pak Mirek a rozdal mezi hochy žluté špendlíky. Každý si špendlík zapíchl do klopy svého kabátu. Pomohou jim alespoň trochu tyto odznaky Vontů?“ (1, str. 52)
Pětkaři (skautský oddíl od roku 1914) hledí na svůj ostrov uprostřed Sečské přehrady, rok 1939. V zdravém těle zdravý duch.
Z těchto antagonismů dokázal Foglar později vytěžit napínavý příběh. Příběh, který dodnes hýbe mladými lidmi v různých městech, takže si ustavují svá vlastní Stínadla. Autor se stal a zůstal slavným i přes všechny výše uvedené zákazy, které se kolem něj neustále znovu a znovu jen rojily, přitahovány jako mouchy na hnojiště, přestože Foglar patří ke klenotům české literatury. (nebo právě proto, viz Kundera a další)
Řešení problému antagonistických skupin mládeže ve Foglarově podání
Jak ale Foglar v knize řeší problém dvou skupin, které byly postaveny proti sobě? Rychlé šípy by přece nikdy nepoužily své převahy zdravých a dobře situovaných sportsmenů proti slabým a nemocným ze Stínadel. Proto v knize postavil obě skupiny na stejnou rovinu. Vontové patří do stejné sociální vrstvy mládeže jako Rychlé šípy. Vontové jsou navíc vysoce demokratické společenství. Mají své volby Velkého Vonta, svou městskou čtvrť, ve které jsou si všichni rovni a společně bojují za svá tajemství.
Rychlé šípy zase představují pátravého ducha objevitelů a mají právo zjistit, co se už stalo, a jak je tomu v současnosti. Takže obě skupiny mládeže mají svou pravdu a mohou ji hájit. Pro leckterého čtenáře vycházejí Vontové dokonce jako ti silnější a lépe organizovaní.
Jakými prostředky dokázal Jaroslav Foglar vyvolat napětí a tichou hrůzu v příběhu o Stínadlech?
Podprahové vnímání a napětí čtenáře
Foglar mistrně využívá podprahového vnímání svých čtenářů. Zaměřuje se na skryté pudy a prastaré strachy, které jsou už tisíce let vlastní celému lidskému rodu. V příběhu o Stínadlech využívá následující čtyři pra-symboly, které se za dobu vývoje homo sapiens hluboce zapsaly do podvědomí každého individua:
1/ Předěl
Napětí v příběhu vyvolává Rozdělovací třída (hranice mezi světy, mezi známým a neznámým), která odděluje Stínadla (neznámo) od Druhé strany (svět lidí).
Již od prvopočátků lidské historie musí ti, kteří odcházeli do říše hrůz na druhé straně, do říše temných bohů, do říše zemřelých překročit svůj symbolický Rubikon a překonat nějakou překážku: řeku nebo krajinu, za kterou najdou území plné nástrah, z něhož je návrat nejistý.
Při přechodu do podsvětí musí tak poutník na loďce špinavého převozníka a odporně páchnoucího starce Charóna překročit řeku nenávisti Styx a vydat se na neznámé území Hádese plné hrůz, kde panují Hydra, Chiméra a Harpyje. Nebezpečné podsvětí mají i staří Egypťané a i jiné národy.
Ve středověku se tato říše za předělem stala domovem čarodějnic, zlých skřetů a černých královen. Kdo četl pohádky bratří Grimmů, ví, jaký děs toto území za řekou pro malé posluchače představovalo.
 |
 |
Naše podvědomí umí dokonale vykreslit hrůzy a nástrahy podsvětí (autor Biblioholik.cz)
Když přejdete Rozdělovací třídu, dostáváte se do jiného světa. Mladé nebo dokonce krásné ženy a dívky zde nikdy nepotkáte. Pouze stařeny čarodějnické vizáže, nebo malé naivní nezralé holky, mnohem mladší než kluci z Rychlých šípů. Pokud se stařen optáte na cestu, křičí, tak jsou nahluchlé: „Vy nejste odsud? Že to neznáte.“ A už je slyšet dusot přibíhajících Vontů. Naopak malá děvčata ukáží Rychlým šípům cestu a zavedou je i do klubovny neznámých Vontů.
Vontové – to jsou party obhroublých, necitlivých bijců, kteří touží všechny vyzvědače z jiných čtvrtí surově ztrestat, aby jim už do jejich tajemství nestrkali nos. „Mlčenlivost chrání nás!“ To je heslo, které řídí jejich činy a brutální výprask má slídila odratit, ne-li mu fyzicky znemožnit další špehování. A tak gangy Vontů brousí ulicemi Stínadel s očima na stopkách. Pátrají zuřivě po těch, co sem nepatří.
Tak nějak si představujeme Vonty (autor Biblioholik.cz)
To jsou dva lidské faktory a dále nalezneme spoustu dalších charakteristických črt, které odlišují Stínadla za předělem od ostatních městských částí. Což jsou:
Hranice a předěl,
Tma a tajemno,
Labyrint a totální chaos v orientaci.
O drobnostech jako je fanatické nepřátelství ke všemu cizímu, pronásledování a zarputilá nenávist se už ani není třeba zmiňovat.
Rozdělovací třída jako symbol hranice mezi světy
Rozdělovací třída je právě symbolem překročení oné hranice do říše hrůz.
„Přeběhli koleje a každý nenápadně a zvlášť vpadl do uličky, ze které vyletěl tehdy kámen …“ (1, str. 52)
A každý moderní člověk (i když si to nepřizná) má obavu z toho neznámého, co na odvážného poutníka čeká, hluboce zakódovanou ve svém podvědomí.
„Vše zde bylo podivné a tajemné. Každý člověk, kterého potkali, připadal hochům jako z jiného světa. Opravdu – Rychlým šípům nebylo volně u srdce!“ (1, str. 52)
Tak dostává Foglar do děje nejen napětí, ale i jistý hororový prvek, který staví čtenáře na stranu Rychlých šípů a opravňuje je k jejich výpravám za tajemstvím. Rychlé šípy jsou pohádkoví hrdinové a Vontové automaticky duše z temnot, které představují vážné nebezpečí pro odvážné pátrače.
Takto to má většina z nás naprogramováno už od dávnověku, jen si vzpomeňte na čarodějnické procesy z doby ne až tak dávné, kdy lidé jako šílení mučili a soudili ty, které považovali za čarodějnice z temné strany a upalovali je zaživa. Až tak je v nás hluboce zakořeněna obava z tajemných hrůz v krajině za předělem.
Uvedení Rozdělovací třídy se stříbřitými kolejemi (symbol vody) uprostřed byl Foglarův mistrovský kousek a vnesl do děje knihy první podprahově hrůzyplný prvek.
Každý moderní člověk (i když si to nepřizná) má obavu z toho neznámého, co na odvážného poutníka do krajiny za předělem čeká, hluboce zakódovanou ve svém podvědomí. (autor Biblioholik.cz)
2/ Tma
Jedním z prainstinktů člověka je strach ze tmy. Celá fylogeneze nutí živočichy obracet se ke světlu. Světlo je ochrana, na světle vidíme nebezpečí. Sebezáchovný pud pak nutí mláďata, aby opuštěná ve tmě, co nejintenzivněji řvala a dovolala se tak pomoci někoho z tlupy. Toto prastaré vnímání tmy je opět zakořeněno hluboko v podvědomí každého z nás.
„Pak se ozvaly kdesi ve tmě, jako za zdí, nějaké hlasy. Hoši Rychlých šípů byli již častokrát v mnohých nebezpečných situacích. A nebyli žádní zbabělci! Ale teď zde v té černé tmě na zvonici starého opuštěného kostela, uprostřed Stínadel, byly to pro ně ošklivé chvíle!“ (1, str. 59)
A právě Rychlé šípy vyrážejí na své výpravy za šera a mnohdy za úplné tmy. Brání se tak odhalení, navíc jdou v menších skupinkách, aby neupoutaly pozornost. Tma v sobě ukrývá symbol temných sil, které se někde v černočerných zákoutích skrývají. Ti, kteří přinášejí světlo jsou hrdiny lidstva. Už v bibli to byl Bůh, kdo dal lidem světlo.
„V úplné tmě, kde nebylo vidět ani ruku, nastavenou těsně před oči, se hoši pohybovali opatrně po krkolomných schůdcích kolem věžní prohlubně dolů.“ (1, str. 59)
Tma je tedy prvkem zla a přináší velké napětí a zároveň umocňuje úlohu bludiště Stínadel, které se ve tmě stávají ještě chaotičtější a je třeba velké odvahy, aby chlapci cestu do bludiště plného nebezpečí podstoupili.
3/ Labyrint
Spojovacím znakem krajin za řekou je vždy jejich nepřehlednost. Běžný smrtelník má problém se tady orientovat. Často bloudí až zcela ztracen zhyne. Pouze ti nejzdatnější dojdou cíle. Ať je to egyptské podsvětí s cestou zatarasenou děsem, kde narazíte na hořící jezera a stvůry, které jsou připraveny vás kdykoli zahubit, a jen ti nejsilnější dokáží nebezpečí překonat a cestu absolvovat. Bludištěm byl i antický Mínóův labyrint, ve kterém žijící Mínotaurus (polobýk a poločlověk) s krvavými choutkami vyžadoval svou krvavou daň. Kdo tam vkročil nedokázal se už orientovat a uniknout.
Stejně skrývaly v pohádkách říše zlých královen a čarodějnic pro cestujícího poutníka mnohá nepěkná smrtelná překvapení. Každá výprava do krajiny za předělem byla po tisíce let pro lidi spojena s hrůzou a zmateností.
„Motali se křivolakými uličkami, nesmyslně všelijak pokroucenými, kradli se ve stínu domů na maličkých náměstíčkách a snažili se, aby se nesetkali s žádným Vontem.“ (1, str. 52)
Foglar tohoto hluboce zažitého prastrachu mistrně využívá, když ze Sínadel vytvoří bludiště křivolakých uliček se spoustou překážek, schodišť, stěn z kamene, cihel i dřevěných ohrad, které musí Rychlé šípy překonávat, přeskakovat a přelézat. Uličky se kroutí, stoupají a klesají propojeny podivnými schodišti, zábradlími a ústí do dvorů, podjezdů, podchodů a průchodů, čili celá změť cest a pastí, kterým se je nutno vyhnout.
Úzké uličky, schodiště, zábradlí, průchod za průchodem – ilustrace Jiřího Gruse k Záhadě hlavolamu
Na cestu se nelze nikoho zeptat, Vontové mají oči všude. Navíc plány stínadel jsou nepřesné, spousta budov, uliček a dvorů zcela chybí a názvy mají Vontové své vlastní, na plánech najdete jiné. Proto každý vstup do Stínadel je vstupem do zmateného a vždy se měnícího podsvětí.
Mladí lidé mají k prastarým instinktům lidstva blíže než starší ročníky, a proto symbolu porozumí a cítí utajené nebezpečí mnohem více než dospělý čtenář.
O bloudění v cizí krajině mistrně hovoří báseň Pavla Vrby Zázrak jedné noci. Pár veršů řekne vše (i odkaz na dětství), co jinak požaduje sáhodlouhá vysvětlování. Zde úryvek:
Zázrak jedné noci
Pavel Vrba
Dál bloudívám
tou trávní pustinou
já sám
náležím
do cechů
věčných Hledačů
Já mám ji rád
svou touhu nestinnou
tím mám
lístek mám
do dětství
věčných boháčů
(Celý text si můžete vyslechnout na konci ve videu.)
4/ Tajemství
Tajemství tvoří mlhavou mystiku, která obestírá krajinu za předělem. Lidé neví, pouze se mohou domnívat, co žene božstva nebo zlé stvůry k jejich potměšilému nebo naopak dobrému rozmaru. Lidé neznají pravidla a tradice té nedostupné krajiny a pouze ti nejodvážnější z nich se vydají na výpravu, vkročí do vší té hrůzy a jejich návrat není vůbec jistý. Někdy nějaké tajemství odkryjí, ale pak je konec i s jeho nositelem. Pokud totiž není vyšší moc obestřena tajemstvím, stává se něčím obyčejným, co už nenažene strach ani tomu největšímu ňoumovi mezi lidským pokolením.
Rychlé šípy překračují Rozdělovací třídu, pohybují se v tmavém bludišti a bojují, ale získavají pouze částečné výsledky v rozkrývaní tajů Vontů, i když i tyto maličkosti mají pro Druhou stranu obrovský význam. Vždyť který mladý člověk by netoužil po létajícím kole? Kdo by nechtěl podržet v ruce tajemný hlavolam a netoužil vyjmout ježka z klece? Každý čtenář mladý duchem ale tuší, že rozkrýt všechna tajemství není možno. Pohřbili bychom tak napětí celého příběhu.
Dospělí si na tajemství nehrají a nevěří na ně. Vždyť přece máme vědu a ta vše rozkryje. Proto jsou pro ně tajemství něčím úsměvným, dnes už dávno vyčpělým, nad čím je třeba se shovívavým úsměvem mávnout rukou. Naštěstí mladí duchem chápou význam tajemna a věří na ně. U mladistvých pak není dávno ta doba, kdy hltali mýty a pohádky před spaním.
Celá atmosféra, zapojení pohádkových až hororových motivů do děje, vše co je součástí příběhu a tvoří jeho výjimečnost, dalo Foglarovým Stínadlům punc jedinečnosti, ani ve světové literatuře nevídané. A už se našlo několik nadšených odvážlivců, kteří se pokusili, fascinováni dějem, příběh domyslet.
Význam díla pana Foglara pro budoucí generace
Držme panu Foglarovi palce, ať nachází své čtenáře i dále v těch současných těžkých elektronických časech televize, mobilů a počítačových her, které význam literatury a tím i čtenářský zájem určitě neposilují. Navíc se jakákoli symbolika odsunuje stranou. Agresivní videa na netu ji nepotřebují a kniha nutící k přemýšlení tak přestává bavit.
Pravděpodobně se snižují počty těch, kteří následují Foglarovy nádherné myšlenky. Výchova mládeže je to nejdůležitější pro budoucnost nás všech, ale působí bohužel v posledních letech zanedbaným dojmem. Jsou schopni rodiče a učitelé předat dětem to, co jim dá jedna Foglarova kniha?
Při vší chvále Foglarova díla se často zapomíná na jednu podstatnou výchovnou úlohu, již jeho knihy plní. Knížky jsou plné citu a lásky rodičů a učitelů k dětem, kamarádů vůči sobě i starším, kterým nezištně pomáhají. Citová výchova se v moderní době smrskla. Mnohdy plačící dítě v kočárku nedostane pohlazení a teplé slovo rodiče, ale je mu do ruky vtisknut mobil a cizí hlas mu vypráví pohádku provázenou pestrými obrázky. K čemu to vede?
Dejme symbolické poslední slovo prokurátorovi (napsal následující řádky, aby byl zrušen nesmyslný zákaz vydávání autora v osmdesátých letech):
„Pět chlapců z klubu Rychlých šípů učí mládež pomáhat starým lidem, chránit slabší, být čestnými a poctivými. Nenásilnou formou je varuje před nebezpečím, … Učí je lásce k přírodě a zvířatům. Pro mne osobně je nejvíce znepokojivý nedostatek citové výchovy, který je markantní u mladistvých pachatelů. Myslím, že tento nedostatek pochází právě z období mezi pátým a patnáctým rokem dítěte. …“
Citováno: Pavel Maurer, Ježek v kleci, Mau Mau 2013, str. 76
Čtěte Foglara
Nejlépe, jak se se záhadou Stínadel a jejím působením vyrovnat, je přečíst si trilogii, kde se to dobrodružstvími jenom hemží. A čtenář si tak sám vytvoří svá Stínadla ve vlastní hlavě, bude je procházet ve svých představách a může i sám domyslet některá z tajemství. A tak to má být, tak tomu chtěl i autor sám.
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Faktická poznámka |
Knihy, ve kterých se pan Foglar věnuje Stínadlům:
1/ Záhada hlavolamu, poprvé vyšlo 1940
Záhada hlavolamu, Olympia, Praha 1991 (Kresba na obálce: Ervín Urban)
2/ Stínadla se bouří, poprvé vyšlo 1947
Stínadla se bouří, ALBATROS, 2020 (ilustroval Jiří Grus) vyšlo jako kniha, e-kniha a audiokniha.
3/ Tajemství Velkého Vonta, (poprvé vyšlo 1986 v exilu v Mnichovském nakladatelství Obrys v malém nákladu)
Tajemství Velkého Vonta, Olympia, Praha 1991 (Kresba na obálce: Ervín Urban)
Čtvrtý díl autor chystal, ale již nestihl napsat.
Foglarovi následovníci
O čtvrtý díl stínadelské historie se pokusili:
1. Josef Červinka, Poselství ze Stínadel, poprvé vyšlo v osmdesátých letech
2. Trampský písničkář Kapitán Kid – Jaroslav Velinský, Poslední tajemství Jana T., poprvé vyšlo 2003. Autor se chystal i na pátý díl, ale také jej už nestihl napsat.
Poslední tajemství Jana T., Baset Praha 2013 (ilustrace J. Velinský)
Svatopluk Hrnčíř navazuje na pana Foglara knížkami o Uctívačích ginkga. Od Foglara bere námět, a na Rychlé šípy se v knížce i odkazuje.
Ostrov uctívačů ginga, Václav Vávra, Praha 2021 (ilustrace Marko Čermák)
Kniha Davida Jana Žáka Tleskač se vrací na začátek do dávných dob (pro Rychlé šípy) a vypráví příběh nalezence, malého Jana Tleskače.
Tleskač, Albatros Praha 2022, (ilustrovala Renata Wilflingová)
Petr Hugo Šlik v příběhu Rychlých šípů naopak pokračuje a vypráví nový příběh Jezerní kotliny – Zkáza Jezerní kotliny. Kniha má být poctou Zdeňku Burianovi, tak je záhadou, proč nemá jeho ilustrace.
Zkáza Jezerní kotliny, Albatros Praha 2021, (ilustrovala Tereza Marianová)
Stínadla, Rychlé šípy, Jan Tleskač a ježek v kleci se již zapsali do literatury natolik hluboko, že počet knih, které v následování těchto symbolů dobrodružství pokračují, neustále roste. Doufejme, že mladí čtenáři budou dále nacházet v knihách Foglara a jeho pokračovatelů zalíbení a umožní tak nádherné ryze české tradici, aby se dále rozšiřovala. Stínadla se tak stanou nejen záhadou, ale i všeobecně známým fenoménem.
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Video:
Lešek Semelka & S.L.S & Radim Hladík – Zázrak Jedné Noci, Malostranská Beseda
na you tube: https://www.youtube.com/watch?v=_0tv5XKAjoY
Literatura, foto a obrázky: Fota obalů knih a citace:
1/ Jaroslav Foglar, Záhada hlavolamu, Olympia, Praha 1991, 182 s., ilustrace na obálce: Ervín Urban
2/ Jaroslav Foglar, Stínadla se bouří, Albatros, Praha 2020,
3/ Jaroslav Foglar, Tajemství Velkého Vonta, Olympia, Praha 1991, 204 s., ilustrace na obálce: Ervín Urban
4/ Géza Včelička, Kavárna na hlavní třídě, Práce, 1974, 252 s.,
O Gézovi Včeličkovi si můžete přečíst i na tomto blogu:
5/ Jaroslav Velínský, Poslední tajemství Jana T., Baset Praha 2013, 243 s.
Fota z knih:
6/ Jaroslav Foglar a Jaroslav Novák, Skautský oddíl, Junák a Mladá fronta a.s., Praha 2014, 208 s., Foto: Pětkaři hledí na svůj ostrov uprostřed Sečské přehrady, str.130
7/ Ulička Řásnovka, z knihy Géza Včelička, Pražské tajemství,J. Lukasík 1944, obrazová příloha
8/ Reklama na Stínadla se bouří: Pavel Maurer, Ježek v kleci (rozhovor s Jaroslavem Foglarem), Mau Mau 2013, 81 s., obrázek na str. 27
9/ Foto: Chudá rodina, autor neznámý, Bejvávalo.cz, O chudobě na přelomu minulého století, původně: Česká hospodyně 1911, autor neuveden. [online] Česká hospodyně 1911, publikováno 18. října 2019, [cit. 29. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.bejvavalo.cz/clanek/o-chudobe-na-prelomu-minuleho-stoleti/
10/ Stínadla, Široko a Jindra Hojer (Zdeněk Jánský) Seriál Záhada hlavolamu, 1969, [online] Foto: Archiv České televize – Jaroslav Trousil, publikováno 2. 8. 2021 [cit. 24. 11. 2024]. Dostupné z: https://art.ceskatelevize.cz/inside/architektonicky-styl-skauta-vyprazdnene-tajemstvi-foglarovych-stinadel-ve-filmu-a-v-televizi-IPs3a
11/ Foto Foglara na táboře: Sdružení přátel Jaroslava Foglara
Jaroslav Foglar na táboře v roce 1945
https://web.spjf.cz/jaroslav-foglar/
Stínadla v městečku Vidnava: https://stinadla.skauting.cz/